Všestranné zkoušky - Memoriál Josefa...

Tento víkend jsme s paničkou i přes mou gradující falešnou březost využili posledního letošního termínu a vyrazily směr Nové Syrovice, Třebíč, kde se u příležitosti 14. ročníku memoriálu Josefa Venhody konaly všestranné zkoušky ohařů, retrívrů a malých plemen. Nooo, panička rozhodně netroškaří. Počasí bylo příšerné, meteorology slibovaných 15 stupňů se nějak nedostavilo a ve finále jsme v sobotu byli rádi, že nemrzlo...byly pouho pouhé tři stupínky , neděle už byla o něco lepší, ale i to už nám bylo celkem fuk, protože panička si samozřejmě pole a vodu vytáhla na sobotu ! No...pokusíme se průběh sestručnit...prostředí bylo krásné, rozhodčí fajn, lidi přátelští, ve skupině jsme byly jediné ženské duo, všichni ostatní byli chlapi . Bohužel polní práce se konaly v celkem nezazvěřené honitbě, byla jsem velmi pochválená za mé hledání, za můj temperament a přitom ovladatelnost. Ovšem paničce zamrzl úsměv na rtu, když ji rozhodčí oznámili, že vystavování se bude dělat na do pole odhozené a ke kolíku přivázané slepičce . Přesně co očekávála se stalo, po krásném hledání jsem asi na dvě sekundy slepičku vystavila a ve chvíli, kdy se zoufalá slepička pokusila o zoufalý útěk...no...nebudeme to rozebírat, naštěstí mě panička uřvala a my měly za sebou první šílenou situaci, která nás ale bohužel stála pár cenných bodíků... na malém poli byla druhá šílená situace, kdy mi pánové rozhodčí natáhli vlečku s pernatou cca 30m od místa, kde podélně po celé dráze vlečky běžela srna! A paničce se poprvé třepala kolínka, naštěstí jsem vše zvládla bez problému a vlečku krásně vypracovala a přišla i druhá velká pochvala! Po dohledávce pernaté jsme se přesunuly k rákosu a zahájily vodní část zkoušek. Práce v rákose krásná, po 5 minut jsem nevylezla ven. Taktéž bez problémů proběhla dohledávky kachny v rákosí a celkem i aport kachny z hluboké vody... A pak nastala třeti infarktová situace s názvem ochota k práci v hluboké vodě... kdo s námi někdy cvičil ví, že vodu mám velmi ráda a ochotu mám nádhernou...ovšem pouze, když je pěkný a pozvolný vstup. Njn, prostě královnička . Na tomto rybníce nebyl vstup zrovna nejlepší a pejsci do vody museli téměř skákat, a to se mi prostě nelíbilo, po asi půl minutovém zoufalém pobíhání po břehu a hledání ´toho správného´ vsupu to panička vzdala, zavolala si mě k sobě a do vody mě tak nějak dopravila . Když už jsem byla tam, následovala moc pěkná práce a, až na ten šílený vstup, opět pochvala... No a první den jsme měly za sebou! Přesunuly jsme se do hotýlku a jen odpočívaly. Ráno jsme se opět dopravily do Syrovic a šly na ohrádku... Panička si to mašírovala vcelku z vesela, liška mi už dávno nedělá problém a dokonce se dá říct, že už ji zařazuju mezi mé oblíbené aportovací ´věci´... ovšem jaký byl její šok a zklamání, když jsem do ohrádky vůbec nechtěla jít!!! Sotva jsem k ní došla... panička už nás viděla, jak jedeme s nulou domů, když jsem se otočila, do ohrádky skočila a bez sekundového ověřování lišku vzala a paničce donesla... Co se tam stalo a proč jsem do ohrádky jít nechtěla je pro všechny záhadou (po zkouškách mě tam panička vzala znovu a disciplínu jsem udělala bez mrknutí oka...). Výsledek? Aport lišky přes překázku za jedna a tutíž automatické katapultování do II. ceny . Zbytek lesa jsme udělaly téměř v samých 4, jednu trojku jsme vyfásly při vlečce s liškou, když jsem se vydala po jiné stopě a panička mě musela znovu nasadit. Pochvalu jsem pak dostala za práci na barvě. Po vykonání poslední disciplíny jsme se přesunuly zpět do Syrovic na střelnici, kde jsme čekaly na vyhlášení výsledků...resumé tedy je Všestrnné zkoušky - Memoriál Josefa Venhody: 433b., II. cena! Domů jsme dojely totálně vyčerpané, přiznávám smutné z té ohrádky, ale spokojené! Pánové rozhodčí mě na každé části zkoušek chválili a asi 5x za ty dva dny se pozastavovali nad mým temperamentem... a to mě nezažili, když nemám falešku .